Jazykověda část 2.

3. dubna 2009 v 22:00 | Alea Gabrielle |  book of dread
Artur vypravuje

Bylo to asi před půl rokem, když jsem na dně mrazáku objevil onen poslední balíček. Musela ho tam dát moje žena, ještě před tím, než utekla s Norbertem Kovalem, protože něco takového bych já nikdy nekoupil a už vůbec, nedej bože, nevzal do úst. Byl to telecí jazyk. Ale doba se změnila.
Rozmrazil jsem ho a pak dvě hodiny dusil, než konečně změkl tak, aby se dal jíst. Uvařil jsem si k němu sáček rýže a snědl ho k večeři. Nebylo to zas tak špatné, jen ten pocit, že jím něčí jazyk, nebyl moc příjemný. Šoupl jsem špinavé nádobí jen tak do dřezu a šel spát.

Celou noc mě pronásledovalo po louce strakatě tele s dvou metrovým jazykem, bučelo a snažilo se mě olíznout. Párkrát jsem se vzbudil úplně propocený, ale když jsem znova usnul, ten sen se vždycky vrátil. A pokaždé mělo tele jazyk o něco delší.
V pět konečně zazvonil budík a vysvobodil mě od strakatých nočních můr a olízaných zad. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to poprvé v životě, kdy jsem se těšil do práce. Jenomže pak se něco stalo. Tlačil jsem pastu na rozježené bodliny zubního kartáčku, když mi trochu ujela ruka na porcelánovou stěnu umyvadla.
Chtěl jsem zaklít, jak jsem byl od útěku mé ženy (s Norbertem Kovalem) zvyklý, ale místo slova "kurva", mi vypadlo z pusy jen hluboké zabučení. Reagoval jsem (nebo reagovat chtěl) ještě sprostší nadávkou, ale znovu se ozvalo jen protáhlé "Búúúúúúú".
Chvíli jsem v šoku civěl jen tak před sebe a pomalu mi docházelo, co se vlastně stalo. Byl to ten telecí jazyk, co jsem včera snědl. Neuvěřitelné, ano vím, ale bylo to tak. Začal jsem klít jako pokrývač, teda chtěl jsem, ale výsledný dojem byl úplně jiný. Sousedi si museli myslet, že doma porážím krávu.
Když mě bučení dostatečně unavilo, začal jsem přemýšlet,co dál. Napadaly mě další různé mutace, které by mohly následovat po změně hlasu, jako například čtyři žaludky, vemeno (prosím bože až je to býk), nebo hnědé skvrny po celém těle. Taky jsem zkoušel najít řešení.
Nejdříve mě napadlo navštívit doktora. Napíšu na papír co se mi stalo a on pomůže. Blablabla, kravina… hned jsem to zamítl. Sotva mi může vyléčit něco, o čem nikdo v životě neslyšel.
Doktora jsem zamítl. Alespoň prozatím.
Nejdůležitější bylo omluvit se v práci. Hodně nutná povinnost, nemohl jsem si dovolit přijít o ni. Telefonicky to bylo zhola nemožné. I když byl můj šéf naprostý vůl, myslím, že by mi stejně nerozuměl. Poslal jsem tedy esemesku následujícího znění:
POTREBUJI NUTNE PET DNI DOVOLENE. OPRAVDU NUTNE!!!
Snad bude pět dní na vyléčení té hovězí patálie stačit. Buď se mi vrátí hlas, nebo se proměním v tele. Ať tak či tak, každopádně se to vyřeší. O jiné možnosti jsem jaksi neuvažoval.
Co dál? Jediná myslitelná chlapská odpověď byla: ožrat se. Musel jsem vyrazit ven pro flašku, protože doma nebyla ani kapka chlastu. Ne náhodou jsem si vybral pro nákup samoobsluhu, kde jsem nemusel pracně vysvětlovat prodavačce, co chci. Známého, který na mě venku na ulici radostně pokřikoval a chtěl za každou cenu pokecat, jsem jednoduše ignoroval.
Doma jsem sedmičku vodky nacpal do splachovače, aby se vychladila, ale už po pěti minutách jsem ji vytáhl ven. Nemohl jsem se dočkat, až si vygumuju mozek.
Po dvou panácích jsem si pustil muziku (CD Distated Aggression od M.O.D.), po dalších třech jsem začal pít přímo z flašky a bučením doprovázel skladbu "Stand or Fall". Pak se mi všechno slilo a já byl konečně bezstarostný jako nemluvně…
Když jsem se probudil, na mých hodinách byly tři hodiny odpoledne a bolela mě hlava. Ale opravdu strašně. Promnul jsem si oběma rukama oteklý obličej a rozlepil rty, abych řekl: Do hajzlu. Pak jsem řekl: "Do hajzlu."
Trvalo mi jen dvě sekundy než jsem si uvědomil, že zase mluvím. Chvíli jsem se vzpamatovával, ale jen pár okamžiků a pak jsem se začal šíleně smát a opakovat svoje první slova stále více nahlas:
"Do hajzlu. Do hajzlu! DO HAJZLU!!!"
Úplně jsem zapomněl na bolest hlavy a vážně začal uvažovat, že si své DO HAJZLU nechám vytetovat přes celá záda. Byl jsem šťastný jako otec, když jeho syn poprvé vysloví slovo TÁTA. Jen jsem byl otcem i synem zároveň.
Když jsem se uklidnil a přivykl na to, že můžu opět komunikovat s lidmi, napadlo mě, jestli pořád umím tak autenticky bučet. Nebylo nic jednoduššího, než to vyzkoušet. Jen… měl jsem trochu strach, aby mi to zase nezůstalo. Přesto jsem to zkusil.
Otevřel jsem ústa a vyšlo z nich krásné (teď už se opravdu zdálo krásná) zabučení. Rychle, abych se ujistil, že je vše v pořádku jsem řekl: "Kráva."
Všechno šlo v pohodě. Střídavě jsem bučel a mluvil: "Búúúúúú. Tele. Búúúúúúú. Televize. Búúú, telefon, búúúú, telefonní budka, búúú, teleportace, telekineze, telekomunikace…"
A pak mě napadlo, že by to mohlo fungovat i jinak.

V noci jsem za městem nalákal toulavého psa na kus salámu a přetáhl ho ocelovou trubkou přes hlavu. Nevím jak jsem to dokázal, nikdy v životě jsem neublížil ani mouše. Snad mě hnala odvěká touha po vědění. Potom jsem vytáhl nůž a vyřízl mu jazyk.
Ráno jsem se vzbudil a perfektně štěkal. Opil jsem se a odpoledne mluvil, štěkal a bučel. Protože jsem měl ještě tři dny dovolené a dva dny víkendu, pokračoval jsem v experimentech. Následovala kočka, prase a ovce a já ovládal jejich řeč a pomalu začínal chápat významy jednotlivých zvuků…
Všechno na světě kromě pár odolných jedinců se vyvíjí a proto to muselo dřív nebo později přijít. Prostě muselo.
Mou první obětí byl cizinec, jinak by to ani nemělo smysl. Vybral jsem si nějakého Holanďana, hlavně proto, že měl podobně zabarvení hlasu jako já, taky proto, že byl opilý a potloukal se po městě sám. Zemřel stejně jako pes, s rozbitou hlavou a vykastrovanými ústy.
Zopakoval jsem zavedený rituál a všechno šlo jako na drátkách. Netrvalo to ani tři dny a nejenže jsem mluvil plynně holandsky a anglicky, ale dokonale jsem všemu rozuměl. Pak už to nešlo zastavit. "Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem…" říká se a já jím chtěl být třeba tisíckrát. I když způsob, jakým jsem dosahoval svých cílů, měl s lidstvím pramálo společného.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama