Jazykověda část 3.

3. dubna 2009 v 22:02 | Alea Gabrielle |  book of dread
Artur a Monika odcházejí

"Tak co tomu říkáš?" zeptal se Artur.
Monika se zatvářila, jakoby prováděla hlubokou sondu do jeho vyprávění a pak se zasmála, až vyprskla několik kapiček slin na bar. Po chvilce se přemohla a nasadila (nebo se o to aspoň pokusila) vážnou tvář.
"Myslím, že si ze mě děláš srandu."
"To si vážně myslíš?" Artur se necítil uražen ani dotčen. Nečekal, že mu bude věřit. Ani to po ní nechtěl. "Jestli máš v plánu vyvést mě z míry, tak tě musím upozornit, že jsem potkala spoustu daleko větších pošuků než jsi ty."
"To mě docela těší."
Monika koukla na hodinky a bylo jasně, že s tímhle chlápkem nemíní dál ztrácet čas.
Tak co, už ses rozmyslel?" vyhrkla.
"Říkáš, že ses dobrá?" zeptal se Artur stále trochu váhavým tónem.
"Nejlepší. Přesně jak jsem řekla," dostal sebejistou odpověď.
"Tak dobře. Jdeme."
Monika uchopila velký fernet dvěma prsty a převrátila ho do sebe. Artur zaplatil za oba a pak společně odešli. Druhý den ráno uměl Artur se svým jazykem neuvěřitelné věci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama