Šikulové část 2.

3. dubna 2009 v 17:20 | Alea Gabrielle |  book of dread
Znovu se pokusila pohnout, ale až na nový výstřel bolesti od kotníku nedosáhla žádného výsledku. Konečně zaostřila a situace, která se jí před očima vykreslila, byla natolik absurdní, že jí Jana odmítala, byť jen na vteřinku, uvěřit.
Byla nahá, nohy a ruce měla pevně svázané pomocí všeho, co bylo po ruce. Provázky, nitě, Janino oblečení, izolepy… Děti kolem ní se rozestoupily a každé si vybralo nějakou z pomůcek.
"Co to děláte? Jiříku? Marcelko? Za tohle dostanete na zadek, počkejte až přijdou rodiče. Okamžitě mě rozvažte! Nebo uvi…"
Víc neřekla, protože Mareček jí nacpal do pusy její vlastní silonky. K hlavě jí přiklekla Marcelka se šitíčkem a pomalu, s až obřadným klidem, ji začala sešívat rty. Bolest byla nesnesitelná, ale v porovnání s tím, co následovalo, byla ničím. Děťátka Janu obrátila na břicho a pomocí nůžek a tupých kuchyňských nožů, určených na řezání papíru, jí pomalu začala rozdírat kůžu na zádech, nohou i rukách. I přes pevně sešitá ústa Jana řvala a řvala, dokud bolest neexplodovala přímo v jejím mozku.
Když přišla Alena, aby pomohla své mladší kolegyni děti připravit před příchodem rodičů, zarazil ji už v šatně nezvyklý klid. Asi byly na procházce a dávají si ještě šlofíka, občas to tak dopadlo, když je Jana vytáhla na delší túru mezi vesnicemi.
"No, budem je muset začít budit, rodiče jsou tu coby dup," zamyslela se.
"Jani, Jani, Ja…"
Slova Aleně odumřela v ústech, to, co viděla, byla na jednu lidskou mysl prostě příliš.
Na zdi, kde obvykle mají nástěnku, visel bizarní obrazec ve tvaru slunce, udělaný z lidské kůže a vnitřností. V jednom ze slunečních paprsků Alena bezpečně rozeznala deformované zbytky Janina kdysi krásného obličeje. Pod novou dominantou družiny se k sobě v klidném spánku choulilo dvanáct malých andílků.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama